Výslovnost v němčině

Poznámky

Němčina má víc samohlásek a dvojhlásek než čeština. Mezi ně patří:

• Uzavřené dlouhé ee (vysloveno téměř jako „í“) a uzavřené dlouhé oo (vysloveno se zaoblenými rty, téměř jako „ú“)

• Přehlásky Ä [e], Ö (vyslovuje se jako české „e“ nebo německé „ee“ se zaoblenými rty) a Ü („y“ se zaoblenými rty)
  POZOR: Y se vyslovuje jako „ü“: System [süsteem]!

• Dvojhlásky EI je „aj“: Zeit [cajt], EU a ÄU je „oj“: Euro [ojro], Mäuse [mojze]

IE většinou odpovídá dlouhému „í“ nebo „ý“: viel [fíl], Marie [marí] –
ale Italien [itáli-en].

H po samohlásce a mezi samohláskami se nevyslovuje, ale prodlužuje
předchozí samohlásku: Mahnung [mánung]/Ehe [ée].

R po souhlásce na konci slova nebo předpony a před souhláskou se vyslovuje jako samohláska [], tj. jako velmi krátké a slabé „a“: wir [wi], Kinder [kind], Ordnung [odnung], Urquell [ukvel].

CH na začátku slova se vyslovuje „k“ před „a“: Charakter [karakt], „o“: Chor [koo]
a před souhláskami: Chronik [kroonik], ale jako „ch“ před „e“ nebo „i“ – v Bavorsku
a Rakousku jako „k“: Chemie [kemí], China [kína]. CH(S) se vyslovuje jako „k(s)“: Lachs [laks]; výjimkou jsou koncovky sloves: du machst [machst]. 

Poznámka k tabulce: Barevně označená písmena jsou součástí německé abecedy.